Po letech focení svateb a práce v oboru jsem došel k rozhodnutí že se chci živit focením. Byl to vždycky můj sen. Naskytla se příležitost, kterou chci využít. Zaměstnání v mém oboru – strojírenství a práce jako programátor CNC mě už přestala po 15 ti letech bavit. Chyběla mi volnost a ve volném čase si fotit to co mě baví.
Po půl roce v poslední práci jsem vyhořel. Jelikož v Jičíně, kde bydlím není moc pracovních příležitostí, nezbývalo mi nic jiného než se vydat na vlastní nohu. V práci mi končila smlouva, na léto jsem měl několik nasmlouvaných zakázek a menších focení, nebylo co řešit. Párkrát jsem si za život během cestování vyzkoušel několik měsíců vydělávat převážně focením a vždycky mě to bavilo. Nafotit svatbu nebo zakázku a mít pak několik dalších dnů na zpracování bylo fajn. Byly časy kdy jsem svatební fotky upravoval po práci od sedmi do desíti večer. Takhle několik večerů za sebou. Příprava a vymýšlení nápadů jde také o moc lépe, když na to má člověk čas. V posledním půl roce jsem fotil už jenom na malý kompakt Fuji na výletech s přítelkyní a našimi psy. Maximálně jsem párkrtát vyrazil s foťákem na kole kolem Jičína. Těším se že teď budu mít více času na všechno a budu se moci ve focení zlepšovat. Poslední roky jsem cítil že na focení nemám čas. Skoro každý den jsem přišel unavený domů po devíti hodinách z práce a měl telefon úplně zahlcený zprávami.
Nedělám si iluze a vím že první rok nebude žádná hitparáda. Počítám s tím že si budu muset najít nějaký stabilnější přivýdělek přes zimu, třeba na půl roku. Za poslední roky jsem šetřil a část úspor investoval. Nemusím se tak do konce roku tolik stresovat. Na příští si chci domluvit co nejvíce svateb a fotit naplno.
Třeba zase po čase napíšu nějaké shrnutí mého podnikání-fotografování a přinesu nějaké nové postřehy.
